Biologické odbourávání organických emisí a pachových látek

Biofiltry, biopračky

Odpadní plyny znečištěné organickými látkami vznikají především při nanášení tekutých nátěrových hmot a povlaků na bázi toluenu, xylenu, benzenu, acetonu, butylacetátu atd., při odmašťování v organických rozpouštědlech, výrobě organických rozpouštědel, výrobě farmaceutických přípravků, v polygrafickém průmyslu apod. Při výrobě laminátů vznikají emise styrenu a acetonu, při výrobě dřevotřískových desek vznikají emise formaldehydu, v hutním průmyslu při výrobě jaderníků a forem vznikají emise s obsahem aminů atd.

Pachově obtěžující odpadní plyny jsou specifickou skupinou organických emisí. Obvykle se jedná o širokou škálu organických kontaminantů přítomných v malých koncentracích nepřekračujících emisní limit, které ve vzájemné interakci vykazují obtěžující účinky pro obyvatelstvo. Zdrojem pachově obtěžujících látek jsou nejčastěji potravinářské výroby (udírny, mlékárny, výroba čokolády, pražírny kávy apod.), zemědělství, veterinárně asanační ústavy (kafilerie), biologické čistírny odpadních vod apod.

Pro zpracování těchto odpadních plynů jsou používány adsorpční technologie (s regenerací, bez regenerace), termické spalování (katalytické, regenerativní), ale především biologické procesy , které jsou bezodpadové a mají významně nejnižší provozní náklady.

Biotechnologie využívá intenzifikované procesy probíhající v přírodě, při kterých účelově vybrané a napěstované bakterie při svém metabolismu transformují škodliviny na vodu a oxid uhličitý. Při procesu nevznikají žádné odpadní látky a jedná se tudíž o typickou bezodpadovou technologii.

Biokultury se nanášejí na různé typy nosičů (přírodní nosiče - kůra, substrát, rozvlákněné kořeny apod.), plastové materiály (polyuretanové pěny), absorpční výplně, koks apod.

Biofiltry

Biofiltr se skládá z aparátu pro předúpravu vzduchu (vlhčení, případně temperace) a vlastního biofiltru. Biofiltr je tvořen vanou (betonová, kovová, plastová) s perforovaným dnem, na kterém je umístěn nosič s biokulturou. Potřebné mikroorganizmy se namnoží v laboratoři a tzv. „očkování“ se provádí formou postřiku vodným koncentrátem.

Zpracovávaná vzdušina po průchodu vlhčicí kolonou je vedena pod perforované patro, prochází vrstvou substrátu a vystupuje vyčištěná do atmosféry. Škodliviny ze zpracovávaného plynu se nejprve zachytí na nosiči a vlastní reakce (biologické odbourávání) probíhá v tzv. biofilmu na povrchu nosiče – za vzniku CO 2 a H 2 O.

Hlavní výhodou biofiltrů je, že neprodukují odpadní látky a mají minimální provozní náklady. Nevýhodou biofiltrů jsou relativně velké půdorysné nároky.

Biopračky

Biopračka se skládá z kolonového tělesa s vestavbou, cirkulačního zásobníku, zásobníku živin, zásobníku neutralizačního činidla, dávkovacích čerpadel a měřicích a regulačních systémů.

Funkční princip (technologie odbourávání kontaminantů) je stejný jako u biofiltru a spočívá v biologické přeměně organických látek na elementární látky (CO 2 a H 2 O). Proces je realizován v náplňových absorberech, ve kterých jsou biokultury usídleny na povrchu náplně. Absorpční roztok je obohacen biokulturou, která se očkuje do cirkulačního zásobníku linky. Odbourávání kontaminantů probíhá nejen na vestavbě v absorberu, ale především v cirkulačním zásobníku sorbentu, který je proveden jako provzdušňovaný reaktor s automatizovaným dávkováním živin.

Biopračky mají oproti biofiltrům vyšší separační efekt a jsou vhodné i pro zpracování plynů s vysokou koncentrací kontaminantů (např. kafilerie). Ve srovnání s biofiltry mají významně menší půdorysné nároky. Technologie je bezodpadová.